Železnice v objetí Slavkovského lesa: Pohádková cesta po Trati 149

Zakladatelé a přátelé Institutu Císařského lesa, jsme lidé skromní. Tedy... alespoň se o to upřímně snažíme. Ale ruku na srdce, když se každé ráno probudíte v krajině, kde se mlha líně převaluje přes rašeliniště a na každém druhém kameni je otištěn kus evropského osudu, ta skromnost jde trochu stranou. Jsme zkrátka nesmírně hrdí, že naše kořeny zapustily právě tady, v srdci bývalého Císařského – dnes Slavkovského lesa.

Říká se, že celá naše česká kotlina je jako jedna velká, pečlivě udržovaná zahrada. Každý má ten svůj „kousek ráje“ – někdo nedá dopustit na šumavské hvozdy, jiný na moravské vinice nebo skalní města na severu. A mají pravdu, Česká republika je objektivně nádherná. My v Institutu ale s oblibou (a jen s mírným spikleneckým mrknutím) dodáváme: „Ano, naše země je překrásná, ale Slavkovský les je přece jen o chlup – přesně o ten pověstný psí chlup – hezčí.“

Máme tu všechno: bohatství, které bublá přímo ze země v podobě léčivých pramenů, noblesu, kterou zde po staletí budovali premonstrátští mniši, a historii tak vrstevnatou a bohatou, že by se její příběhy nevešly ani do tisíce tlustých knih. A možná je to i tím, že u nás i ten vzduch chutná tak nějak „lázeňsky“. Máme tu klid, který jinde nekoupíte, a přírodu, co vás obejme jako starý přítel.

Pokud nám nevěříte, existuje jeden naprosto neprůstřelný způsob, jak se o tom přesvědčit. Nemusíte hned obouvat toulavé boty a šlapat desítky kilometrů. Stačí se posadit, nechat se unášet a dívat se z okna. Protože právě tady, v tomto magickém trojúhelníku, se vine cesta, která je víc než jen spojnicí dvou měst.

Železnice v objetí Slavkovského lesa: Pohádková cesta po Trati 149

Existují místa, kde se čas nezastavil, ale začal plynout v rytmu klapotu kol. Trať 149, spojující dvě perly západočeského lázeňského trojúhelníku – Mariánské Lázně a Karlovy Vary – není jen obyčejnou dopravní tepnou. Je to 56 kilometrů čisté nostalgie, technického umu a přírodní nádhery, která právem aspiruje na titul nejkrásnější železnice v Česku. To je železnice Slavkovského lesa.

Inženýrský zázrak vytesaný do skal

Když se v roce 1889 poprvé rozjely vlaky do strmých svahů nad řekou Teplou, byl to triumf lidské vůle. Nešetřeme chválou na tehdejší vizionáře: karlovarští průmyslníci a především učení premonstráti z Tepelského kláštera pochopili, že krajina ticha potřebuje spojení se světem.

Pod rukama čtrnácti set dělníků z celé Evropy – od slunné Itálie po hrdé Chorvatsko – vzniklo dílo, které dodnes bere dech. Aby vlak překonal divoký kaňon, museli stavitelé do tvrdé skály vytesat 11 tajemných tunelů a překlenout nespočet strží elegantními mosty. Každý metr této trati je památníkem doby, kdy se stavělo s úctou k detailu a krajině.

Po stopách básníků a milostných vzplanutí

Cesta začíná v Mariánských Lázních, městě, které v první polovině 19. století okouzlilo i samotného Johanna Wolfganga Goetha. Právě zde, mezi hlubokými lesy, prožíval slavný básník svůj poslední velký milostný román s mladou Ulrikou von Levetzow.

Než nastoupíte do motoráčku, který vás jako poutníka unese do mlžných oparů Slavkovského lesa, nezapomeňte na tradiční rituál. Vůně čerstvě pečených lázeňských oplatek, jejichž historie sahá přes 150 let do minulosti, k této trati neodmyslitelně patří. Ať už sypané oříšky nebo mazané krémem, jsou dokonalým společníkem pro sledování ubíhající krajiny.

Divočina, kde lišky dávají dobrou noc

Jakmile se vlak vnoří do tunelu a zmizí v údolí, ocitnete se v jiném světě. Trať 149 prochází srdcem CHKO Slavkovský les, oblastí rašelinišť, mokřadů a mofet. Je to krajina, kde „jen vítr a srnci znají cestu“.

• Louka u Mariánských Lázní: Místo, kde ze země vyvěrají prameny vzácných minerálních vod, jako je slavná Magnesia.

• Bečov nad Teplou: V polovině cesty vás přivítá město schoulené v údolí, kterému dominuje hrad skrývající poklad nevyčíslitelné hodnoty – relikviář svatého Maura.

• Krásný Jez: Místo, kde se historie železnice větví a připomíná staré časy tratí, které dnes už pohltila vysoká tráva a ticho.

  
  

Cíl v lázeňské metropoli

Cesta končí v Karlových Varech, městě založeném Karlem IV. a domově legendární Becherovky. Tento „třináctý pramen“, jehož recepturu Josef Becher kdysi získal od britského doktora Frobriga, je ideální tečkou za výletem.

Trať 149 není o rychlosti. Se svou maximálkou 60 km/h vám dává luxusní prostor se nadechnout, prohlédnout si každou skalní římsu a uvědomit si, že nejkrásnější cesty jsou ty, které nás nikam neženou, ale které nás prostě nesou.