Kladská: Historie a původ zajímavého názvu

Nedaleko bývalého lázeňského městečka Prameny se nachází vyhlášené letovisko Kladská. Místní hluboké lesy byly dlouho neobydlené – ve středověku šlo o pohraniční hvozdy, kde bylo mýcení a zakládání osad zakázáno, a později lidem nevyhovovaly ani vysoké polohy (výjimkou byla jen období zlaté důlní horečky).

V roce 2020 bylo území někdejšího loveckého revíru Kladská vyhlášeno krajinou památkovou zónou Kladská.

 

Milníky osídlení

• Začátek 16. století: První výraznější zásahem do krajiny byla potřeba vody pro důlní díla v Horním Slavkově. Hanuš Pluh z Bečova nechal vybudovat Pluhovský rybník (později Kladský) a slavnou Dlouhou stoku.

   

• Další rozvoj: Po dokončení vodního díla zde utichl život, avšak později v místě vyrostla hájovna (hákenka) a parní pila. S příchodem německých osadníků se ujal název Glatzen.

   

Jak to bylo s názvem? (Kladská vs. Glatzen)

Mnoho lidí se domnívá, že dnešní název Kladská vznikl počeštěním německého výrazu Glatzen po roce 1945. Je to ale naopak:

 

• Dle výzkumu Dr. Jaroslava Gottharda z Mariánských Lázní je původní název slovanský a odvozuje se od slov „klásti, kladu, kladení“ (původně šlo o Kladský vrch, dříve se užívalo neutrum Kladské).

   

• Němečtí osídlenci toto staré jméno převzali a postupně ho upravili na Glatzen (z čehož vzešly i názvy jako Klader Berg, Klader Brunnen atd.).

   

• Dr. Gotthard na tuto skutečnost upozorňoval již v roce 1948, ale v té době se svou kritikou poválečného přejmenovávání neuspěl a jeho práce mohla být zveřejněna až po roce 1989.

 

Rozkvět v 19. století: Odprodej lesů a vznik panství

Zájem o oblast Kladské propukl v druhé polovině 19. století, kdy se velké oblibě těšila turistika a lov. S útlumem těžby rud byly montánní lesy uvolněny k soukromému podnikání:

 

• 15. července 1865: Proběhla dražba Kladské s lesy o výměře 7 272 katastrálních jiter (cca 4 360 ha) za odhadní cenu 660 000 zlatých. Součástí byla polesí Krudum, Heid, Rysy a Pastýřská louka (později území čítalo přes 6 000 ha rozdělených na čtyři revíry).

   

• Zájemci o koupi: Nejprve projevili zájem bratři Tanzerové ze Sangerbergu, cena jim však připadala příliš vysoká. Koupit území chtěl i starosta Mariánských Lázní Dr. August Lorenz Herzig, městská rada mu však nákup neschválila kvůli střetu zájmů.

   

Švýcarské stavby na Kladské

Lesy nakonec v roce 1873 odkoupil kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg, který zde založil svou honitbu (později panství rozšířil o statky Žitná a Krásná Lípa). V té době stála na místě Kladské jen stará hájenka, hospodářská stavení a velká parní pila.

 

Zlom v podobě unikátní architektury přinesla Světová výstava ve Vídni v roce 1873:

 

• Knížeti se na výstavě natolik zalíbily pavilony švýcarských kantonů (navržené architektem Jacquesem Grosem z Curychu), že je po skončení výstavy kompletně odkoupil.

   

• Celý areál nechal rozebrat, převézt na Kladskou a sestavit přesně v takové podobě, v jaké stál na výstavě.

   

• Na správný průběh stavby dohlížel přímo na místě po několik let švýcarský stavitel.

​

Zlatý věk Kladské za prince Sigismunda

Největšího rozmachu dosáhla Kladská pod vedením mladšího syna Otto Friedricha – prince Otto Sigismunda Schönburg-Waldenburga (narozeného 8. dubna 1866, zemřelého 11. listopadu 1936 přímo na Kladské).

• Neočekávané dědictví: Původně měla Kladská připadnout nejstaršímu Viktorovi nebo druhorozenému Ottovi, oba však v roce 1888 nečekaně zemřeli. Panství tak převzal třetí v pořadí – vzdělaný právník (Dr. Jur.) Sigismund.

• Království lovu: Za jeho vlády se z Kladské stalo vyhlášené výletní místo a centrum českého lovu. V okolí zřídil druhou největší oboru v zemi, kde žilo přes 1 000 kusů vysoké zvěře. Zvířata miloval nade vše a upřednostňoval je před pěstováním dřevin, což mu lesníci a odborníci často vyčítali.

• Sousedské spory: Kvůli odlišnému vztahu k lesům (Metternich lesy spravoval kvůli dřevu a zvěř střílel, zatímco Sigismund ji hýčkal) neměl dobré vztahy se sousedním knížetem Metternichem. Napjaté vztahy se šlechtou umocnil i fakt, že knížecí matka Pamela Labunska nebyla urozeného původu.

Láska navzdory šlechtickým konvencím

Princ žil dlouhá léta jako starý mládenec, až se v únoru 1920 ve Výmaru oženil s o deset let mladší Emilií Friederike Handschke (bývalou operní pěvkyní z postupimské dvorní opery vystupující pod jménem Elfriede Hassow).

• Pro svou srdečnou povahu ji personál okamžitě miloval a říkal jí Elfriede.

• Ostatní šlechta a vlastní rodina mu však manželku s „obyčejným“ původem vyčítaly – byl vyloučen z rodinných práv a šlechta se s ním přestala stýkat.

• Princovi to ale nevadilo, do zdejší přírody se zcela zamiloval, trávil v lesích veškerý čas a Kladskou často vůbec neopouštěl.

​

Legenda o bílém jelenovi a knížecí kletba

S koncem prince Sigismunda se pojí slavná místní pověst. Podle staré lesnické zkazky kdo zastřelí bílého jelena, do roka a do dne zemře.

• Osudný úlovek: Kníže Sigismund měl jednoho takového výjimečného bílého jelena v oboře skolil, a jelikož staré kletbě věřil málokdo, příběh brzy získal na dramatičnosti – kníže skutečně brzy poté zemřel (v listopadu 1936).

• Osud trofejí: Hlava s parohy bílého jelena visela jako vzácná trofej na schodišti zámečku až do požáru v roce 1963. Poté byla ještě několikrát přemístěna, až se v 70. letech nadobro ztratila. Podobný osud potkal i kresbu knížete stojícího nad skoleným jelenem, která v 80. letech zmizela ze zdi restaurace U tokajícího tetřeva. Dnes po stopách tohoto úlovku nezbylo vůbec nic.

 

Jak to bylo v roce 1956?

Pověst o kletbě žila v regionu dál. V roce 1956 se v revíru objevil bílý srnec a nikdo z podřízených lesníků se jej kvůli strachu z kletby neodvážil zastřelit:

• Velení proto muselo jít příkladem – velitel výcvikového tábora, ing. J. Polák, srnce sám nedaleko zámečku skolil.

• Všichni zaměstnanci napjatě čekali na uplynutí roční lhůty a velitele neustále sledovali.

• Ing. Polák se však pověstem smál. Ačkoliv během roku zažil několik nebezpečných situací, rok přežil bez úhony, kletba se nenaplnila a on se dožil zaslouženého důchodu.

 

Konec knížecí éry a osudné zdraví

• Bolševník na Kladské: Kuriozitou je, že princ Sigismund si kdysi nechal dovézt na Kladskou několik „okresních“ rostlin bolševníku velkokvětého, které nechal přísně střežit a netušil, jakou pohromu tím regionu, kde se později rozšířil, způsobí.

   

• Skutečná příčina smrti: Pověst o zastřeleném bílém jelenu sice žila dál, ale princ zemřel 11. listopadu 1936 kvůli dlouhodobým srdečním potížím (patrně špatná srdeční chlopeň), se kterými ho marně léčil dr. Sigmund Olbert z Kynžvartu.

   

• Osud hrobky a manželky: V průvodu se s ním loučily davy a čestnou stráž tvořili místní hasiči. Hrobka byla po roce 1945 bohužel několikrát neúspěšně napadena vykradači (američtí i čeští vojáci), kteří v ní našli jen nabalzamované tělo v zelených bačkorách (nakonec byla zabetonována). Manželka Elfriede uprchla před příchodem Sovětů do americké zóny a zemřela v roce 1964 v Německu ve věku 88 let.

   

Slavní hosté a vojenští rekruti

Kladská byla magnetem pro elitu už v meziválečném období (denně sem jezdívalo až 50 ekvipáží). Seznam vzácných hostů je mimořádný:

 

• Panovníci a politici: Britský král Eduard VII., bulharský král Ferdinand, egyptský král Fuad, francouzský ministerský předseda Georges Clemenceau, vídeňský starosta Karl Lueger či arcivévoda Ferdinand d'Este.

   

• Prezidenti a státníci: T. G. Masaryk, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Ludvík Svoboda, ministr Jan Masaryk, sovětský ministr zahraničí Maxim M. Litvinov či maršál Ivan S. Koněv.

   

• Kosmonauti: Slavný sovětský kosmonaut Jurij Gagarin (vyzkoušel si zde rybaření) i náš Vladimír Remek.

   

Během druhé světové války zde sídlilo na 40 000 vojáků wehrmachtu a v éře Vojenského újezdu Prameny sloužil zámeček jako výcvikové středisko. Prezident Klement Gottwald zde v 50. letech strávil celý týden a z místního betonovitého krytu (po něm přejmenovaného) sledoval dělostřelecké přepady, které zcela zlikvidovaly nedaleké město Čistá (Litrbachy).

 

Velký požár v roce 1963 a obnova zámečku

Dne 29. září 1963 postihla Kladskou velká tragédie – v levém traktu zámečku vypukl ničivý požár vinou netěsných komínů a špatné údržby:

 

• Oheň zničil celé levé křídlo včetně vzácného dřevěného vybavení, rukodělných doplňků a obrazů (shořely i věci anglického hosta na jelením lovu).

   

• Během hašení bohužel velká část cenného nábytku „zmizela“ v soukromých rukou zachránců.

   

• Záchrana stavby: Podniku Vojenské lesy se podařilo zajistit peníze na rekonstrukci. Místní mistr truhlář Klenka z Kynžvartu podle původních vzorů ručně vyřezal štíty i vnitřní nábytek. Ačkoliv stavba přišla o původní jemné dřevěné „šupiny“ na plášti a vnitřek byl jednodušší, záchrana zámečku v té době byla malým zázrakem.

​