Z rodiny „objekty“, z rumu „tekuté palivo“. Jak spojař z Rovné kódoval éter a co chystá HOLUB-1

Z rodiny byly „objekty“ a z rumu „tekuté palivo“. V roce 1976 se v lesích u Rovné vše šifrovalo ručně. Spojař Radomír Kučera vzpomíná na absurdní armádní hantýrku. Přečtěte si jeho příběh a vyzkoušejte náš nový AI šifrátor HOLUB-1 přímo na webu!

Vojenská hantýrka studené války měla jasný úkol: zmást nepřítele tak dokonale, aby i hlášení o svačině znělo jako tajný rozkaz k přesunu vojsk. Vydali jsme se do Hořovic za pamětníkem, který v sedmdesátých letech sloužil jako spojař v drsném prostoru Slavkovského lesa. A na konci tohoto článku pro vás máme překvapení – stroj času, který z vás udělá armádního šifranta přímo na našem webu.

Když dnes projíždíte obcí Rovná, kterou historické mapy znají pod německým názvem Ebmeth, vidíte panelové domy ze 60. a 70. let, kdy se zde budovala nová socialistická vesnice. Jen kousek odtud, v hlubokých lesích, kde dřív stávaly původní německé domy zničené armádou, ale i přesto vojenský duch žil dál.

A právě v těchto drsných lesních, sektorech nad Rovnou, na odloučeném spojařském stanovišti, kroutil v letech 1975 až 1977 svou základní vojenskou službu tehdy dvacetiletý kluk Radomír Kučera. Dnes je pan Radomír v zaslouženém důchodu a žije v Hořovicích. Nad starými fotografiemi ale dodnes vzpomíná na kilometry drátů, sluchátka na uších a ledový vítr na hřebenech Slavkovského lesa.

„Naše spojařská buňka byla schovaná v lesích nad nově postavenou Rovnou,“ vzpomíná pan Kučera. „Zatímco dole v panelácích už žili noví obyvatelé, my nahoře v terénu zažívali tu pravou, drsnou vojnu. Foukalo tam a v zimě byly závěje po pás.

„Jako spojař jsem ale musel mít čistou hlavu. Když jste seděl u mašiny, nesměl jste do éteru říct jediné normální slovo. Všechno sledovala a odposlouchávala kontrarozvědka – jak ta naše, tak ta západní za kopcem. Kdybych tehdy do mikrofonu zahlásil, že nám na rotu vezou proviant a venku leje jako z konve, byl by z toho politický průšvih. Muselo se mluvit v kódech. Zkrátka, že atmosférické srážky snižují viditelnost perimetru a zahajujeme doplňování energetických zásob mužstva.“

V sedmdesátých letech se armáda spoléhala na těžké, robustní radiostanice. Používaly se legendární přenosné stanice R-105 (přezdívané Astra), které vážily přes dvacet kilo a spojaři je tahali na zádech, nebo větší velitelské přístroje montované do skříňových automobilů.

Šifrování tehdy nebylo záležitostí počítačů. Všechno se dělalo ručně. Spojaři měli k dispozici tzv. kódové tabulky a šifrové klíče, které se každých 24 hodin měnily. Běžná slova se převáděla na číselné skupiny nebo na ty mírně absurdní fráze.

Pan Radomír sedí ve svém oblíbeném křesle v hořovickém bytě, v rukou tiskne hrnek s čajem a oči se mu rozzáří, když se vrátí o padesát let zpátky. Vzpomínky na drsnou službu už dávno obrousil čas a zůstalo hlavně to, co tehdy mladé kluky drželo nad vodou – kamarádství a svérázný vojenský humor.

„Byl to zkrátka úplně jiný svět,“ usmívá se pan Radomír. „Člověk v té hantýrce po pár měsících začal i uvažovat. Když jsem pak přijel domů na opušťák a máma se mě u dveří zeptala, kam jdu, málem jsem automaticky odpověděl, že provádím průzkum terénu v lokálním restauračním zařízení za účelem doplnění tekutin.“

Než se ale z mladého brance stal zkušený spojař, který si mohl u radiostanice v klidu šifrovat, musel si projít klasickým peklem tehdejších „bažantů“. Služba na Rovné byla pověstná tím, že se tam na nějaký komfort nehrálo, a starší ročníky – tedy „mazáci“ – dávali nováčkům jejich pozici sežrat s plnou parádou.

„Když jsme přišli jako úplní zelenáči, dostali jsme rajon na chodbách. Pamatuji si, jak přišel dozorčí roty, hodil přede mě použitý kartáček na zuby a zahlásil, že spáry mezi dlaždicemi na chodbě vykazují nepřátelské znečištění. A tak jsem klečel a čistil. Člověk nadával, ruka ho bolela, ale dneska se tomu s klukama u piva jen smějeme. Byla to zkrátka zkouška sirén,“ vypráví pamětník.

Když se zašifruje i tajný nákup - HOLUB-1

Spojařská parta na Rovné byla ale vyhlášená tím, že dokázala vojenské předpisy otočit ve svůj prospěch. Pan Radomír dává k lepšímu historku o tom, jak se se svými dvěma nejbližšími kamarády, desátníkem Vávrou a svobodníkem kuchařem zvaným „Vařečka“, pokusili propašovat na rotu něco ostřejšího na zahřátí během mrazivé lednové noci.

„Vařečka měl službu v kuchyni a my s Vávrou na ústředně. Měli jsme strašný hlad a hlavně chuť na něco lepšího než byl armádní čaj. Přes civilní linku se nám podařilo domluvit s jedním místním chlapíkem z lesní správy, který nám slíbil neoficiální proviant – uzené a láhev tuzemáku. Jenže jak to provést, když kolem boudy chodil velitel roty? Použili jsme naši radiostanici R-105.“

Mladí spojaři tehdy do éteru vypustili depeši, ze které muselo mít případné nepřátelské ucho zamotanou hlavu.

„Zahlásil jsem do sluchátka: Sektor nula-pět hlásí pohyb divočáka. Objekt nese tekuté palivo typu rum a uzenou munici. Opakuji, uzená munice na perimetru. Velitel roty, který stál zrovna u nás, jen pokýval hlavou, jak vzorně hlídáme před zvěří, a šel spát. O deset minut později už jsme s klukama v teple u elektronek slavili úspěšné splnění bojového úkolu,“ směje se pan Radomír.

Že skončil Radomír Kučera zrovna u spojařů, nebyla žádná náhoda. V civilu byl totiž vyučený elektrikář, takže k drátům, napětí a elektronkám měl blízko už od klukovských let. Když se na vojenské správě rozhodovalo, kam mladého brance zařadit, měl jasno. „Zatímco kluci od pěchoty běhali s plnou polní po lese, já měl sice na zádech dvacetikilovou radiostanici, ale hřál mě pocit, že rozumím tomu, co se děje uvnitř,“ vysvětluje.

Tenhle specifický spojařský humor ho navíc neopustil ani v důchodu. Pan Radomír dodnes s úsměvem sleduje, jak moc se komunikace za padesát let proměnila.

„Dneska občas ze srandy pošlu SMSku svému mladšímu kamarádovi. Napíšu mu třeba: Pozor, holub vyletěl z hnízda, perimetr čistý. Chci mu tím jen vtipně připomenout, jak se tehdy hovořilo a že jsme si museli poradit bez internetu,“ směje se pan Radomír.

Zároveň ale realisticky dodává, že dnešní mladá generace, ty dnešní děti a teenageři z generace Z nebo Alfa, už tenhle svět nemá šanci pochopit. A vlastně k tomu ani nemají důvod. Pro ně je nepředstavitelné, že by textová zpráva musela jít přes kódovou tabulku a radiostanici velikosti batohu, když mají celý svět na jeden klik v kapse.

Od pamětníků k umělé inteligenci: Spouštíme HOLUB-1!

Když jsme v Institutu Císařského lesa poslouchali vyprávění pana Kučery, řekli jsme si, že by byla škoda tento svérázný kus vojenské historie nechat jen v archivech. Chtěli jsme, abyste si ten specifický pocit tehdejších spojařů z dob studené války mohli zažít i vy.

Vzali jsme proto nejmodernější technologii dneška – umělou inteligenci a naprogramovali jsme ji tak, aby dokonale simulovala uvažování tehdejších armádních šifrantů. Výsledkem je interaktivní okénko přímo na našem webu, které jsme pojmenovali jako radiostanice HOLUB-1.

📱 Jak si šifrování vyzkoušet?

Je to jednoduché. Na našich stránkách najdete speciální šifrovací pole. Napíšete do něj jakoukoli běžnou větu z dnešního civilního života a náš virtuální „lampasák“ ji okamžitě přelouská do armádní hantýrky.

• Zadáte: „Jedu domů a prší.“

• HOLUB-1 vyplivne: „Základna hlásí: holub vyletěl, atmosférické srážky na perimetru, zahájen návrat do domovské stanice.“

• Zadáte: „Manželka mě poslala do obchodu pro rohlíky a pivo.“

• HOLUB-1 vyplivne: „Velitelství vydalo rozkaz: Objekt Alfa vyráží do týlu nepřítele za účelem zajištění pekárenského proviantu a chladicí emulze typu chmel.“

Výsledný zašifrovaný text můžete snadno zkopírovat a poslat kamarádům nebo rodině jako SMS. Schválně, jestli dokážou bez kódové tabulky vyluštit, co jim vlastně chcete říct!

🎛️ Vstupte do šifrovací místnosti

Radiostanice HOLUB-1 už žhaví elektronky a ladí frekvence. Vyzkoušejte si ji hned teď přímo zde: https://www.institutcisarskeholesa.org/radiostanice-holub-1

Děkujeme panu Radomíru Kučerovi do Hořovic za otevřené vzpomínky na službu v našem kraji a vám přejeme spoustu zábavy při šifrování vašich každodenních depeší.

Konec hlášení, HOLUB-1 končí relaci a předává slovo na základnu! Přepínám!

Líbí se vám činnost Institutu Císařského lesa? Chcete, abychom i nadále objevovali zapomenuté příběhy z našeho regionu, digitalizovali staré vzpomínky a přinášeli vám podobné interaktivní projekty? Sledujte náš web www.institutcisarskeholesa.org, kde najdete další historické střípky i samotný online šifrátor HOLUB-1. Každá vaše podpora nás posouvá dál – pomozte nám zachovat historii Slavkovského lesa pro další generace. Děkujeme, že držíte linku s námi!