Někdy stačí jen obyčejný telefonát, aby se vám otevřely dveře k dalším neuvěřitelným pokladům v našem kraji. Krátce po návštěvě starých odrůd švestek u zdejšího pamětníka, nám zazvonil telefon. Na druhé straně byl námi navštívený pomolog František Hromada a s tím svým typickým podmanivým hlasem a jemným úsměvem, který slyšíte i skrz sluchátko, řekl: „Zapomněl jsem vám ukázat to nejdůležitější. Musíte přijet znovu, mám tu velmi staré a zajímavé jabloně, které jsou určitě zajímavjší než zelená švěstka.“

  A tak jsme se opět ocitli v jeho zahradním království. V oáze klidu na okraji Slavkovského lesa, kde se čas zpomalí a vzduch voní dozrávajícím ovocem.

​

 Ocitnout se na zahradě u pana Hromady znamená vstoupit do botanického ráje, kde z každé rostliny sálá kus lidské dřiny a bezpodmínečné lásky k přírodě. Pan Hromada nezapře svou vášeň pro obor a velmi rád zkouší znalosti svých hostů. Hned od prvních minut jsme se tak ocitli pod přátelskou, ale důkladnou palbou otázek: „A víte, co je toto za strom? A co tenhle hned vedle něj?“

Musíme sportovně přiznat, že nás několikrát dostal. Na své zahradě totiž pěstuje i nečekané botanické skvosty a exotické poklady, které bychom v našich zeměpisných šířkách opravdu nečekali. Například Asimina triloba (Mučenka trojlaločná / Pawpaw). Tento severoamerický strom nesoucí exotické ovoce s chutí připomínající směs banánu, manga a vanilkového krému jsme na první pohled absolutně nepoznali!

  Zaváhali jsme také u jednoho majestátního, vzrostlého stromu s výraznými listy. Tipovali jsme a přeli se, zda jde o liliovník čínský, nebo liliovník tulipánokvětý. Pan Hromada nás však s úsměvem ujišťoval, že jde o liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Neuvěřitelné, jaké stromy a botanické vzácnosti dokážou v jeho péči vzkvétat.

 Mezi botanickým zkoušením sypal pan Hromada z rukávu fantastické a vtipné historky z divadelních zákulisí. Vzpomínal na společné chvíle a tvořivou atmosféru s panem Miroslavem Horníčkem nebo Janem Grossmanem z doby, kdy působil v chebském divadle. Obdiv nad tím, jak přirozeně dokáže propojit svět velkého divadla s tichým rozhovorem se stromy, vás neopustí ani na vteřinu.

​

Vedle exotických rarit však srdci pana Hromady i nadále dominují vysloužilí zelení obři – staré odrůdy jabloní vysazené ještě původním německým obyvatelstvem. Ačkoliv nesou v kůře vrásky mnoha desetiletí, pod jeho péčí stále rodí neuvěřitelně bohatě. Listovali jsme starou pomologickou literaturou a porovnávali plody přímo na větvích:

​

  Odrůda Boikovo nebo německy Boikenapfel je velmi stará, tradiční zimní odrůda jabloně.

​

 Základní charakteristika odrůdy:

• Původ: odrůda pochází z Německa (pravděpodobně z okolí Brém), kde byla poprvé popsána již v roce 1828.

• Strom: roste středně bujně, později slaběji a vytváří srdcovité až kulovité koruny. Špatně rozvětvuje, proto vyžaduje hlubší řez. Je velmi mrazuvzdorný ve dřevě i v květu, což ho předurčuje i do vyšších a drsnějších poloh.

• Plod:

• Tvar: střední až velký, těžký, široce tupě kuželovitý až cibulovitý, často s lehkým žebrováním.

• Slupka: hladká, polomastná a lesklá. Základní barva je světle zelenavá, později bělavě žlutá, na sluneční straně se občas objevuje jemné růžové či červenkavé líčko.

• Dužnina: bělostná, tuhá, drobně zrnitá, velmi šťavnatá. Má navinulou až kyselejší, ale příjemně osvěžující chuť.

• Sklizeň a skladovatelnost: sklízí se v polovině října. Do konzumní zralosti se dostává v lednu a vydrží až do května či června, aniž by vadla nebo ztrácela šťavnatost.

• Využití: dříve šlo o oblíbené užitkové jablko – díky vyššímu obsahu kyselin a pevné dužnině se skvěle hodilo na vaření, pečení, moštování i dlouhé zimní skladování.

• Díky své mimorádné mrazuvzdornosti a skvělé skladovatelnosti se tato odrůda v minulosti masivně vysazovala i v podhorských oblastech západních Čech a Slavkovského lesa, kde na starých stromech bohatě plodí dodnes.