Micuko Aojama - první Japonka v Česku aneb slouvislost s naším krajem

Obrázek generovaný AI, jak to tenkrát asi mohlo vypadat.

V poslední době se na internetu často zmiňuje jméno Micuka Aojama - hraběnka Micuko Coudenhove-Kalergi. Její jméno nás zaujalo už jen proto, že jsme na ní narazili v dobových novinách Práva lidu, vydaného dne 12.5.1919 a ve článku se promítlo naše město - Mariánské Lázně.

Ale postupně - ne každý jste určitě o hraběnce slyšeli, tak sem přidáme stručný popis jejího života a co se vlastně stalo u "nás".

Micuko Coudenhove-Kalergi (1874–1941) Micuko Aojama

• Narodila se jako Micu Aojama v Tokiu do rodiny bohatého obchodníka se starožitnostmi a oleji. Její osud změnil rok 1892, kdy se seznámila s rakousko-uherským diplomatem Heinrichem Coudenhove-Kalergim.

• Přes mnoho překážek se nakonec za Heinricha provdala. Před odjezdem do Evropy se nechala pokřtít a přijala jméno Maria Thekla. Celkem se jim narodilo sedm dětí, první dvě už v Japonsku. V roce 1896 převzal její manžel správu rodinného panství v Poběžovicích na Domažlicku, kam se s jeho rodinou přestěhovali.

• V Čechách se Micuko musela vyrovnat s obrovskou kulturní izolací ale aby zahnala stesk po domovině, stýkala se s japonskými velvislanci. Naučila se německy, francouzsky, osvojila si evropskou etiketu. Po předčasné smrti svého manžela v roce 1906 se stala správkyní rodového majetku a "vychovatelkou" všech šesti dětí, se kterými nakonec neměla nikdy dobré vztahy. Její syn si všiml, že se Micukoina klidná povaha po smrti manžela změnila. Byla velmi panovačná a despotická, nejen vůči dětem ale i k personálu.

• Během první světové války pomáhala raněným vojákům, pro které dokonce zřídila lazaret. Ale po vzniku Československa čelila napjatým vztahům s místním obyvatelstvem i novými úřady (viz článek o incidentu se zadržením rodinného pokladu v Pečkách níže).

• Micuko se už nikdy do Japonska nevrátila. Odstěhovala se s dcerou do Rakousku, kde v roce 1941 zemřela. Do historie se zapsala nejen jako „japonská hraběnka z Čech“, ale především jako matka Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho, zakladatele hnutí za sjednocenou Evropu (Panevropská unie).

Dodnes její příběh připomíná expozice na zámku v Horšovském Týně, která uchovává vzácné vzpomínky na období, kdy zde Micuko žila.

více o této vyjímečné ženě se dočtete například na Wikipedii : https://cs.wikipedia.org/wiki/Micuko_Aojama

A co jsme tedy objevili o hraběnce Micuko Aojama v dobovém tisku my?

Dobový článek zmiňující se o Micuko Aojama, zdroj Kramerius.cz

Přepis článku :

Černá Máry odváží svoje poklady.

Tři bedny zlata a stříbra. – V Pečkách velké pobouření obecenstva.

Z Peček na dr., (Zvl. zpr.)

Ve čtvrtek dopoledne minulého týdne přijely do stanice Pečky na dráze dva vagony se dvěma nábytkovými vozy zasílatelské firmy Kocourek, adresované do Mariánských Lázní na speditera Rýdla. Tím, že zasílatel transportuje tak veliký náklad opět jinému zasílateli, a to bez udání obsahu, staly se nábytkové vozy podezřelými a členové místní hospodářské rady v neděli dopoledne vynutili si jejich prohlídku.

Prohlídka měla výsledek překvapující: Vozy obsahovaly majetek pověstné »Černé Máry«, bývalé hraběnky Coudenhovové. Byly to většinou bedny, pevně zabedněné a označené adresou vídeňskou, na níž pak — jak lze souditi — měly býti bedny jednotlivě a nenápadně z Mariánských Lázní do Vídně poslány. Ve dvou bednách nalezeny samé zlaté a stříbrné šperky, plné drahokamů, šňůry perel, vše pečlivě

zabalené. Jen zlata v jediné bedně bylo 17 kilogramů! Třetí bedna obsahovala zlaté a stříbrné jídelní náčiní, nože, vidličky, mísy a talíře, vše z pravého ryzího kovu. V ostatních velikých bednách bylo uloženo množství různých knih a také mnoho dokumentů, listin a knih účetních, ze kterých bude asi zřejma celá činnost pověstné »Černé Máry«. Z nařízení hospodářské rady byl další transport těchto vozů zakázán a telefonováno do Prahy o disposice. Mezi tím shromáždilo se na nádraží hojně obyvatelstva, vyčkávajíce výsledek dotazu. Překvapení, ano pobouření způsobilo, když z Prahy došel rozkaz, aby další transport byl dovolen, jelikož firma Kocourek má od ministerstva dopravy dovolenou. Přes tento rozkaz obecenstvo bouřlivě žádalo zabavení obou vagonů. Velitelství místní posádky postavilo k vagonům hlídku a

vojíni prohlásili, že vozy za žádnou cenu dále nepustí. Jelikož »Černá Máry« stejně se svým manželem ukázali se jako nepřátelé českého národa, bylo by tudíž na místě, aby také dle toho s nimi, resp. s jejich majetkem bylo nakládáno. Pečské obyvatelstvo bouřlivě žádá, aby zlato a všechny cenné předměty byly zabaveny ve prospěch republiky. Ve městě je velké napětí, nádraží je stále obléháno davy lidí, a není vyloučeno, že v případě, kdyby další transport byl povolen, došlo by ve městě k bouřlivým projevům proti vládě. V dobových novinách jsme také nalezli, že se naše republika topila v neuvěřitelných dluzích, státní rozpočet byl prý 3000 milionů korun v deficitu (přesná formulace!!), což zapříčinila pochopitelně první světová válka. Lidé byli naštvaní a pochopitelně když se někde objevil vlak plný tak hodnotných předmětů, pocházející od botahé rodiny, která jej očividně chtěla vyvést ze Země, bouřili se a nesouhlasili s odvozem.

Vysvětlivky: Černá Máry? Černá Máry bylo lidové české oslovení hraběnky, která pro tehdejší dobu působila na obyvatele velmi exoticky - Černá díky černým vlasům a černým očím. Přízvisko Máry dostala proto, že při křtu přijmula evropské jméno Marie. Jak je vidět, naše vlakové nádraží bylo kdysy velmi důležitou spojnicí napříč celou republikou.

Nutno také podotknout, že tehdejší doba byla velmi napjatá. Přeci jen naše republika procházela velmi složitou proměnou po první světové válce, a dle dobových novin z téže dne, státní dluh byl 3.000 milionů korun. Lidé se z války teprve "vzpamatovávali", mnoho lidí se z války nevrátilo a zmizelo v ní beze stopy. Někdy se někdo po letech vrátil do vlasti ze zajetí, rozpadlo se Rakousko-Uhersko a nastoupil do vedení státu náš první prezident.