​​​​

Anton GNIRS o Poutnovu v roce 1932 napsal:

​

"Okrouhlá ves (Ronddorf) POUTNOV je staré zboží kláštera Teplá. Rozprostírá se trochu hlouběji panství na základech velmi starého sídla a panského dvorce stejného jména. Koncem 14. století se uvádí jako majetek Andrease …… až po Beaufortovi. Poloha vsi vychází ze čtyrrohé vesnické návsi, v jejíž jihovýchodní straně je panský dvorec s jednopatrovým, barokním panským sídlem. Po ostatních stranách návsi stojí selské dvory. "

​

Posloupnost majitelů Poutnovského dvora:

​

Poutnovské nádraží je v údolí řeky Teplé, vlastní obec se rozprostírala na výšině jako okrouhlicové sídlo, avšak spíše tvaru obdélníka. Nejprve zde vznikl dvůr a při něm vznikala někdy ve 13. - 14.století vesnice Poutnov. Dvůr stojí na jihovýchodní straně obce jako patrový barokní panský dvůr se sedlovou střechou a s velkými prostorami, stájemi, stodolami, ovčínem a zahradami. V časech, kdy nepatřil pod tepelský klášter, střídali se tu v rychlém sledu feudální majitelé. Posledním majitelem byli bečovští páni Beaufortové (do roku 1945). Střídání majitelů dává tušit nepříznivé důsledky pro rozvoj kdysi prosperujícího dvora.

Dvůr Adolfův. O nejstarším majiteli tepelského dvora, jakémsi Adoldovi, není žádných písemných zpráv. Historici dokonce uvádějí, že původní místo dvora na Tepelsku je neznámé. Poprvé se uváděl dvůr ("curia Adoldi") v potvrzovací listině římského papeže Řehoře X. z 23. května 1273 v seznamu vesnic kláštera Teplá, tedy jako část tepelského Hroznatova panství.

Zde jsou řazeny tepelské obce v logickém pořádku za sebou, například řada obcí "Horní Kramolín - Mrázov - Bezvěrov - Beranova - Píkovice - Křepkovice" atd. Stejně tak v okolí Poutnova: "Český Beranov - Otročín (Landek) - Tisová - "curia Adoldi" - Mnichov - Rájov - Číhaná" atd. Není sporu o to, že ten, kdo diktoval názvy vesnic, vybavoval si je v určitém terénním pořádku.

Andreas z Poutnova. Ze 14.století máme dokument o tomto klášterním lenním dvoře (Lehen-hof). V roce 1399 jakýsi lenník, jménem Andreas z Poutnova ("von Pathen"), dává pečeť na první městské privilegium Bečova. V roce 1408 opět visí jeho pečeť na hornickém privilegiu pro město Sangerberg (Prameny). Po Andreasovi (Ondřeji) následuje řada nájemců i majitelů:

1456 - na dvoře je uváděn jako pán Poutnova 

Dycz Hofer auf Pauten

1477 - dvůr potvrzen jako zástavní majetek pro vdovu 

Katharine Höferin

Někdy v té době se objevují páni z Pouthnova také na majetku Malešice u Plzně.

SEDLÁČEK uvádí zámek v Malesicích z roku 1730, kde předtím stávala tvrz. Starší sídlo bylo u Malesic na skalisku, kde byl hrad Kyjov (v místě "Na pustém zámku"). Na tomto hradu, uváděném od roku 1235, se objevuje už před rokem 1498 Anna ŠAFRÁNKOVÁ z POUTNOVA. To byl hrad již zpustlý. Odkázala 4. ledna 1503 tvrz Malesice poplužným dvorem, vsí a mlýnem, zpustlý hrad Kyjov s vesnicemi, dále zboží Smědce a nějaké grunty při Plzni těmto dědicům: Slaviborovi Prackovi ze Svinné a bratřím Štěpánovi, Benešovi a Jiříkovi z Poutnova Po smrti Slavibora měli podle "kšaftu" převzít bratři celé Malesicko. Z těchto bratrů zanedlouho zemřel Beneš (kol † 1505), pak Jiřík († 1522 zavražděn) a zůstal Štěpán z Poutnova a držel Malesice a Smědčice ještě v roce 1536.

​

Po něm zdědili majetky jeho synovci - čtyři bratři Jindřich, Bedřich, Jiřík, Oldřich z Poutnova. Drželi je ještě roku 1544. Po smrti Jindřicha († 1550) se tři bratři rozdělili tak, že Jindřich dostal Smědčice,. Jiřík Červený Hrádek, tehdy pustý, dvůr a ves Vochov, vsi Bukovec a Chotíkov, Oldřich Malesice. Z nich zemřel nejprve Oldřich, statek si rozdělili zbylí dva bratři Bedřich a Jiřík, který roku 1565 koupil také Bedřichův díl a zemřel 1594. Jiřík z Poutnova bydlel v Bukovci, v roce 1564 zastavil Bukovec s Hrádkem Rokyckým. Tvrz Červený Hrádek obnovil. Jeho dcera Barbora se provdala za Václava ze Štampachu a později zdědila Červený Hrádek s Vochovem, kdežto vnučka Polyxena zdědila Malešice s Chotíkovem. Provdala se za Chlumčanského, ale byla tak zadlužena, že musela prodala Malešice 1628 Lidmile Loubské ze Svárova. Tím páni z Poutnova, respektive jejich potomci, rodové majetky ztratili provždy.

1520 - uvádí se Hans Hofer von Lobenstein jako pán na Poutnově, který měl také majetky na Žluticku a Kadaňsku. 1522 - nakrátko je zakoupeno zboží Poutnov za 160 kop grošů jako jeho starý majetek premonstrátským klášterem Teplá (Annales Teplenses I./ 128). 1530 - při zastavování klášterních majetků se dostává Poutnov s dalšími tepelskými obcemi do rukou pánů Pluhů z Rabštejna a na Bečově 1544 - obce Poutnov a Otročín jsou pronajaty další zástavou pánu Heinrichovi (Jindřichovi) z Plavna kol 1550 - se uvádějí jako majitelé Wolf von Pintitz i jeho syn Christoph  (1532 se nazýval ještě Wolf Pintitz auf Peschwitz a Wolfovi se po letech dostali do sporu o Poutnov s bečovskými pány. 1578 - koupil dvůr i s přilehlou vesnicí klášterní hejtman Filip ze Schirndingu 1592 - konečně se vrací dvůr i s vesnicí jako majetek premonstrátskému klášteru v Teplé. Před 1618 dvůr se nachází v rukách feudála Johanna Fridricha Lochnara von Balbitz  (Palič?) a ve dvoře se uvádělo 6 poddaných, s rodinami asi 30 osob). Lochner stál na straně zimního krále, tedy protestantské, a proto upadl po bitvě na Bílé hoře 1618 v nemilost 1620 - konfiskační komise vyslovila ultimativně ztrátu všeho Lochnerova jmění. 1627 - dvůr kupuje Valentin Šchindel von Hirschfeld. Z císařské milosti byly později Lochnerovi přenechány zpět dvě třetiny bývalého dvora, ovšem po zaplacení kupní sumy 1701 kop 25 grošů a 5 dinárů. Lochnerovo jméno však brzy mizí. 1654 - se uvádí v berní rule majitelem dvora Jiří Vojtěch Schindel,  za něhož se uvádělo ve dvoře 14 lidí, s rodinami asi 70 osob. Přes tuto koupi se stále platil desátek klášteru Teplá. Rytířský rod Šindelů z Hirschfeldu zůstával na dvoře až do poloviny 18.století. Kolem roku 1730 byla majitelkou Maria Weigel Schindelová  z Hirschfeldu. 1749 - dvůr prodala hejtmanovi Loketského kraje Johannu Ottovi von Ottilienfeld . Panství po něm zdědil jeho syn Karl von Ottilienfeld . Od této chvíle zažívá dvůr trampoty. 1802 - Karl ve finanční nouzi byl nucen prodat dvůr skupině zbohatlých poutnovských sedláků. 1803 - od nich Poutnov koupil zámožný obchodník s chmelem Hahn ze Sangerbergu . V rychlém sledu se pak střídají majitelé: 1804 - dvůr koupil Johann Weiss z Karlových Varů

1806 - od něho odkoupil zboží zpět Karl von Ottilienfeld, který je však znovu prodal, tentokráte

1807 - je koupil Johann Knoll z Karlových Varů

Následuje další střídání majitelů:

29.září 1824 bylo panství cestou exekuce vydraženo a novým majitelem se stal vlastník c.k.major Emanuel rytíř Fleißner von Wostrowitz. 

1837 - od něho kupuje dvůr Adam Solch; později se rozhodne prodat tuto enklávu Plzeňského kraje:

1843 - kupuje starý dvůr a poddanskou ves hrabě Adam DEYM

před 1848 - se stává dalším majitelem hrabě Moric DEYM, slavná postava pražské revoluce 1848. Hrabě zemřel v kočáře na cestě do Mariánských Lázní dne 17.června 1851, je pochován a má hrobku na tepelském městském hřbitově. 

1852 - po smrti Morice dostává dvůr do rukou jeho synovec Ferdinand DEYM , který dvůr 1865 prodal Beaufortům:

1865 - dvůr odkoupil bečovský pán vévoda Alfred Karl August Konstantin von BEAUFORT-SPONTINI a v letech 1865-1945 zůstal dvůr v rukách tohoto rodu až do konce 2. světové války. 

Berní rula (1654) 

(=první úplný soupis daňových povinností - především poddanského majetku - v Českém království z roku 1654. Sloužila jako základ pro spravedlivější rozvržení daní po třicetileté válce a dnes představuje klíčový historický pramen)

Berní rula uváděla při dvoře nevelkou ves Poutnov, kde žilo 6 sedláků, z toho jeden dvůr pustý, 1 chalupník a 5 zahradníků celkem s výměrou 278 strychů polí, z toho ozimy 56 strychů a jařiny 109 strychů. Měli 22 potahů, 23 krav, 41 jalovic 39 sviní a 67 ovcí. Písaři hodnotí v rule obce tak, že "poddaní v položených qualuitatibus obstáti mohou".

​

Josefínské mapování (1782)

Mnohé pomístní názvy z Poutnova jsou v tereziánském a josefínském katastru v 18.století. Zajímavý je i popis sídla v příloze josefínské mapy z roku 1782: PAUTEN - má zámek, poplužní dvůr, ovčí a menší kapli. Leží uprostřed zarostlých vrchů FORDERBERGE, které ve směu na Popovice, Tisovou a Rankovice dominují. Malé rybníčky jsou proti Rankovicím a proti Tisové a slouží jako zásobárna vody a mají pevný grunt. Ves leží 1 hodiny od Popovic, od Tisové, od Babic a Rankovic; 3 hodiny od Otročína (Landek) a 1 1 hodiny od Teplé a Louky (Grünu). 

"Cesty v okolí jsou po celý roční čas sjízdné (praktikábl) i s naloženými povozy. Ta do Popovic jde po lesní cestě k mlýnu Rötl.Mühle a taktež jde přes jen dřevěný můstek, jinak také přes mlýn Herrn Mühle (Hora- nebo Herren) do Otročína, ale ta je vymletá, jílovitá, při spětném počasí těžko sjízdná. Cesta do Rankovic je dobrá, kamenitá a také cesta do Teplé je obecně průjezdná (passieren), ale má místy vyhloubeniny (Hohlungen). Také do Babic se musí jet přes mlýn Rötl.Mühle. Pěší stezka do Rankovic je sjízdná koňmo. Cesta do Louky (Grün) jen použitelná jen pro běžné povozy."

​

Na řece Teplé leží mlýny: Schwalbenmühle, Angerlmühle, Streamühle, Rötl.Mühle, Herrnmühle.

​

​

​